Blood2007 se konal dne xx v oblasti Zábřežské vrchoviny. Organizační team byl jiného složení než obvyklý BLOOD team, což některým účastníkům minulých akcí dělalo poněkud problém. Chvíly trvalo si zvyknout na jinou logiku šifer a trošku jinší přistup k jejich řešení. Kolem 10h ráno nám to šlo ovšem již jak pomásle :).
Statistika: cca 18 hodin, cca 33 km, podrobná mapa
Ale začněme pěkně od začátku.
Pozvánka co mi přistála v poště vypadala tak jako obvykle. Termín, stručné info, pár rozumných pokynů a jako obvykle i pár pokynů které před akcí moc smysl nedávají :). Vytištěno v 5 kopiích a založeno do složky příprava na letošní Blůd. A začlo shánění lidí do teamu. Každý by hned jel, kdyby ….. Prostě jako obvykle, kdy po předchozím BLOODu mi hafo lidí říká, že přístě určitě půjdou, tak rok je dlouhá doba a momentálně musí každý něco nutně řešit (manikůra, kadeřnice, 3tí pohřeb dědečka atp.).
Mno na uplně LAST MINUT se mi podařilo překecat PE-FI a LIKASe. Neva v pátek si PE-FI vzpomíná, že nemám připravený LATINSKO-CZ slovník a kupuje ho u Barviče, za 5 minut volá likas že ho má taky 🙂 mno říká se čím víc tím líp. A tak vybaveni vyrážíme do Hoštejna (taky tak akorát na knap).
Po příjezdu na míto začínám chvíly váhat zda se něco koná – bo tam až na 1 auto nikdo není (holt nejsem zvyklý být někde mezi prvníma). Po 20ti minutách jsou obavy rozptýleny, je tu celkem asi 15 teamů. Poslední kontrola /2 balíčky tabáku – hlad se dá ukouřit :), 5 ks papírku všude různě něco v nepromokavém obalu, záložní baterky, něco k snědku, energy drinky, mussly tyčinky, petku s vodou, jegrovky-rána bývají krutá/, vše je na místě tak zamykám auto a jde se na věc. Poslední instrukce, dostáváme od pořadatelů knihu s pohádkama o 32str. A5. Haha prima ftip. START
A je to , všichni to věděli – přesto je to pravda 🙂 nahoru do toho krpálu na Hoštejnský pomník. Tady se nachází šifra č 1 – klasika 2 různé verze – 2 různé směry – aspoň se to trochu rozptýlí. Fotíme co jsme našli a jdem kousek bokem, aby jsme nikomu nenapověděli a nemohl nás někdo odposlouchávat – adrenalin stoupá. Znovu odskakujeme k památníku a fotíme všechny 4 desky a nápisy. Tak 2b je zavrhnuto bo absolutně nedává smysl a řešíme 2a. Výsledná kóta 409,7 je nedaleko, směr se zdá být OK takže vyrážíme dál.
Kóta 409,7 „hledej lyžaře“ hmm prima tak to prý Ježíš byl taky lyžař – mno a to pod tím 🙂 opět se nechytáme takže jdeme na slepo do obce Kosov, kde oblézáme každý křížek co jen jde a místní kostel má dokonale pročištěné rýny. Mno načínáme sváču bo se tady lopotíme už hoďku. Hospoda zavřená a začíná být zima (zatím jen PE-FI). Likas někam běží a po chvíly se vrací s další príma nápovědou 🙂 „chachachacha – poklad bude můj – tuhle zprávu jsem ukradl“. Mno tak vyrážíme naslepo k nejbližšímu křížku stejným směrem – po červené.
Tady kurňa něco bučí ?!! A taky že jo na obzoru se žení blesky, fouká docela slušný vítr a sem tam v záblescích jde vidět siluety balíků sena co dělají BŮŮ 🙂 Sem vám to říkal, že přes ten ohradník nemáme lozit. Neva tady to není zavoláme o nápovědu nebo pudem domů. V telefonu jde hovno slyšet jen něco jako že máme hledat lyžaře. Mno to je nám novinka. Čumíme na mapu a shodujem se na tom že sejdem do Pivonína – je tam křížek a u něj silueta lyžaře.
V Pivoníně opět oblezeme všechny křížky, výsledek 0. Mno nic balíme a poté co ani na hřbitově neobjevíme ani floka navrhujem přesun k chatě. Po cestě jsou ještě 2 křížky, třeba na něco narazíme – jé hele pod křížkem jsou lyže :). Na spodní straně starých jasánek je dalši šifra č 3a (později zjištujeme že tady se cesty opět potkávají a 3b je stejná). Fotíme a mizíme aby nás náhodou někdo nedoběhnul.
Přemýšlíme nad šifrou – cože to je. Morálka je na bodu 0. Zatím jsme nepronikly do systému „jak-že to vlastně básník myslel“ a „cože chtěl říct“. Tlusté pohádkové knize se vyhýbáme – to přece nemůžeme celé přečíst – to je na hodně večerů. Voláme o nápovědu – od pořadatelů se dovídáme že jsme první (šok) a že to rozhodně nemáme vzdávat a odkazují na knihu. Chjoo je 1h ráno fouká dost hnusný vítr a jak se nehýbeme začíná být kosa všem (PE-FI říká že jde simulovat kostku ledu). Prokousáváme se knihou a začínáme trochu chápat systém. Šifra padne po 20ti minutách. A nechce se nám tomu moc věřit – po „cestě nepokořených“ – přes Drozdovskou pilu zpět k Hoštejnu.
Už u Drozdovské pily obhlížíme všechny 3 mosty. Po chvíly to vzdáváme a jdem dál k Hoštejnu – měli být přece 2 namalované jako 1, tady jsou ale 3 namalované jako 2. Jdem dál a zase po asfaltu – jak já todle nemám rád. Kolem 3h jsme u dalších mostů – jsou 2 a v mapě 1. Očumujem okolo a nacházíme v rouře od zábradlí srolovanou zprávu č.4. Hledáme dál a pod mostem je napsáno jeho číslo. Zároveň to souhlasí s číslem v knize. Bohužel nás to odkazuje o na Cukrovou boudu. V dálce problikávají světla, tak ty naše rychle zhasínáme a naslepo to ženem přes louku k cestě „Na Březné“. Na Cukrovou boudu je to slabých 270m převýšení na 1,5 km délky (tfuj). V půlce svahu klesá PE-FI morál na -270°C a tvrdí že bude dělat hříbek /tzn. sedne si na bobek a počká až ji někdo v košíku odnese/.
Poté co jsme se doplazili cca 30 minut po Likasovi na rozcestí u lovecké chaty, nám oznamuje, že je to v háji a že neví co s tím. Koukáme na šifru, marně hledáme věty v knize a vymýšlíme co dál. Teorií je mnoho, hodin taky/svítá – je 6.00/, baštím rohlík a spokojeně na pařezu usínám. Po chvilce se probouzím a vidím že Likas klimbá taky a PE-FI jakbysmet. Budíme se navzájem a po čtvrthodině dohadů míříme /opět bez vyluštění/ směrem na strážnou, Lázek a Gansberg s tím, že třebas nás po cestě něco napadne nebo něco vymyslíme. Mohylu prince Eugena ještě prohlížíme, rozcestník a pomník ve strážné již jen míjíme a poté co PE-FI přesvědčíme, že na pomník partyzánů pod Lázkem nejdem si to nejkratší cestou hrneme na chatu /což se pozdeji ukázalo jako velká chyba/.
Nevím kterého vola napadla tato výborná zkratka (vím sme si to LIKASEM potvrdili oba/ přímo proti svahu. Repete výšlapu na Cukrovou boudu, ale mimo cestu a durch polomem, fakt prima :-(. Na kopci jde vidět přes údolí Gansberk. Likas opět plný síly míří !poklusem! skrz údolí. Nevěřícně zíráme jak je za cca 20minut na protějším kopci. Telefonem se dovídáme, že jsme první na chatě a že pořadatelé odmítají naše vzdávání se. Belháme se tedy za Likasem na Gansberk. Po příchodu si opět přečtu poslední šifru co jsme našli a v tom mě to dojde – sirky, oheň atp. = tajný inkoust. Nahříváme a čtem číslice, tu poslední jen v rychlosti – papír vzplanul. Výborně, víme kam dá,l ale už se nechce z tepla chaty. Likas se rozhodne a běží na pomník ve strážné. Telefonem diktuje další šifru.
Pořadatelé zatím oznamují, že další šifru někdo ukradl. Prima byla to šifra, kde se měl použít ten tlustý LATINSKÝ slovník co sem sebou táhl 25 km. Mám 100 chutí s ním někomu jednu vrazit, okamžitě jde do dražby, ale bohužel není zájem. Po půl hoďce je náš běžec u pomníku partyzánů načež PE-FI hrdě prohlásí že to beztak celou cestu říkala. Dostáváme info o „suchém stromě“ na opačné straně než je Likas, tak přezouvám boty a vyrážím. Po chvíly bloudění mezi krávama nachazím vzkaz: Pomalu si chvátal poutníče…. Mezitím se u stromu sbíhají další 2 týmy a náš náskok je tentam. Likas ale opět nezklamalpřiběhl ke stromu, převzal instrukce a utíkal předevšemi směr škola. Já se vracím k šifrování na chatu. Jde od tuhého, vidina výhry je lákavá.
Po telefonátu s tím že: „Janek v pohádce ti poradí“ nás už nic nerozhází. Pohádky známe nazpaměť a vyřazujeme použité stránky. Pak narazíme na 1 kde je nápis 457,1 a je to jasné. Likas valí ke studánce, ale to není vše. Agónie pokračuje s informací že poklad je v hlavě kyklopa. Běháme po chatě jako jatí a hledáme kyklopovu sochu. Kde nic tu nic, pak volá likas že vidí vykotlaný strom s jednou dírou a že to zkusí. Jo je to správně máme poklad. Pořadatelé obvolávají teamy že je dohráno, nakonec se nás sejde cca 6 teamů zbytek to vzdal a odjel.
Tak to byl vyčerpávající popis zážitků z loňského BLOODu. Doufám že Vás to neodradilo a budete se účastnit všech dalších. 2008 bude asi zase v krasu.